• Píšu

    Jsou věci, za které technika nemůže

    U některých fotografů to vypadá spíš jako na stránkách, kam se píšou recenze fotografické techniky. Postupně za několik let úplně od základu prostřídají čtyři nebo pět značek, ani ne tak proto, že by je ta původní technika v něčem limitovala. Možná rozmar, možná srdce geeka, ale v současné době, kdy do věcí stále hlasitěji mluví Instagram to může vypadat, že fotky dělá technika a snímky jdou stranou.

  • Píšu

    Fotografické knihy: Po kterých sáhnout v roce 2020?

    Spousta dat se přestěhovala na internet. Stačí vám pár stokorun ročně, abyste mohli mít vlastní web, a na něj si můžete psát prakticky co chcete. Tištěné publikace hlásí ústup, spousta časopisů krachuje a papírové “učebnice” focení taky pomalu vycházejí z módy. Ale i přesto: dá se od fotografických knížek očekávat něco víc? Po které sáhnout, proč to dělat a co od nich čekat?

  • Píšu

    4 největší chyby při výběru fotoaparátu

    Aktuálně se na trhu vyskytuje spousta mobilních telefonů, které celkem úspěšně zatápějí kompaktním fotoaparátům a nástrojům pro domácí fotografii. Problém nastává, pokud chce člověk vybrat fotoaparát pro “vážnější focení” . Ano, nejlepší foťák je právě ten, který máme zrovna u sebe, ale i tak: jak si vybrat foťák, když nám každá reklama říká něco jiného a každý snímač je jinak velký?

  • Píšu

    Manuální režim se přeceňuje aneb Proč fotím raději na prioritu clony

    Jako začínající fotograf jsem byla ideální student. Visela jsem na všech radách, které jsem našla v časopisech a základ byl nastavit fotoaparát do manuálního režimu. Nebyla to zas taková věda. Když jsem si citlivost představila jako založený film, clonu jako rozostřené pozadí / ostré pozadí (spolu se setovým objektivem s nijak zářnou světelností to rozostření nebylo nijak valné) a čas jako hodnotu, kterou se dalo korigovat množství světla, nebyl to zase takový kumšt.