• Píšu

    4 detaily, které vám o fullframu neřeknou

    Zmiňovala jsem ve svém článku “Technická kvalita: Snímač za to nemůže“, že to v diskuzích většinou netrvá ani pět příspěvků a padne TEN komentář: pro pořádnou práci si pořiď full frame. Jasně – dynamický rozsah, výkon ve slabším světle, hloubka ostrosti – jenže o kterých detailech vám dopředu neřeknou?

  • Fotodeník

    Technická kvalita: Snímač za to nemůže?

    Ondřej Neff ve svém článku z 9. ledna uvedl, že současný stav dostupné fototechniky je ráj pro fotografy a peklo pro recenzenty, protože dohromady není co kritizovat. Přece jenom se ale drží jeden argument, který se zdá být neprůstřelný: velikost snímače. Když se na některém diskuzním fóru zeptáte na micro 4/3 nebo nějaké APS-C, netrvá to déle než pět příspěvků, než někdo napíše: “A co full frame? Je to jediná možnost, pokud to myslíš vážně” .

  • Fotodeník

    Renesance fotek na výšku aneb Já nemám co dát do Stories

    Vzpomínám si na dobu, kdy se fotografům pravidelně neúnavně připomínalo, že mají fotit i na výšku. Zvlášť předlohy, které do portrétního formátu přirozeně zapadají. Tehdy to vypadalo tak trochu jako boj s větrnými mlýny, protože kromě portrétistů bylo těžké zvlášť začínající fotografy k něčemu takovému přimět. Stačila jediná aplikace a trendy se změnily.

  • Píšu

    Jak se zrodila Fotoblogerka

    Od roku 2007 jsem vystřídala spoustu témat. Začínala jsem s blogováním o kapele (jediný blog, který měl větší téma) , a potom jsem skládala prvky, které mě bavily u ostatních. Skončilo to u jemnohmotných článků (to ještě jak-tak šlo) a následně u no spend tématiky, tam jsem už kromě pravidelných měsíčních reportů vážně neměla co psát a zjistila jsem, že to vážně není moje téma.

  • Píšu

    Proč a jak nakupovat foto techniku v bazarech?

    PR oddělení všech výrobců se předhánějí v tom, kdo vymyslí údernější kampaň, a výsledkem je zdaleka nejvíc zmatených fotografů v historii focení. A tak se v bazarech kupí hračičky, které nemají ani rok, jsou používané jenom na “zaběhnutí” (než původního majitele zláká další reklama) a ceny tam u techniky, která nemá mnoho nafoceného, padají zajímavě dolů.

  • Fotodeník

    Moje topky roku 2019

    Původně jsem měla v plánu očesat svůj výběr na deset fotek. Nakonec jsem byla ráda, že se mi podařilo vybrat fakt jenom ty, o kterých si myslím, že se mi za uplynulý rok doopravdy povedly. Dva různé fotoaparáty, APS-C snímač a micro four thirds snímač a tři nebo čtyři různé programy na úpravu fotek – zkoumala jsem možnosti, protože jsem chtěla koupit plnou verzi něčeho rychlého, jednoduchého a schopného. Nakonec jsem zůstala zase zpátky u Zoneru X, protože byl na notebooku zdaleka nejrychlejší a jako jedna z mála variant zvládla i RAW soubory z Lumixu, ale to už je jiný příběh.

  • Píšu

    Z druhé strany objektivu

    Kupodivu jsem si hodně dlouho vystačila s provizorními portréty. Po prvním roce s kompaktem jsem si kupovala zrcadlovku a hned jsem brala i stativ (Vittruvian 9264 nebo tak nějak), tak jsem jej hodně často brala na pomoc spolu s manuálním zaostřením na tašku na zemi. Pak jsem si jednoho krásného dne řekla, že přišel čas investovat do hezčích profilovek.

  • Fotodeník

    Co dělá fotograf za špatného počasí

    Na jednu stranu je pravda, že klasické světelné podmínky jako západ slunce nebo podzimní rozbřesk okořeněný mlhou je to nejjednodušší, co u fotografů funguje. Na stranu druhou je pojem “špatné počasí” dost subjektivní a třeba takové street fotky za deště nebo ještě líp za sněžení dokážou působit neméně dobře. I tak jsou světelné podmínky, ve kterých je lepší nefotit. Co dělá fotograf, když se venku nedá fotit?

  • Fotodeník

    Nejtrvanlivější fotky jsou ty na papíře

    Nejdřív jsem začala na cédéčkách. To bylo ještě v době, kdy se toho do 600 MB vlezlo víc než čtyři a půl fotky. Psal se rok 2012 a moje poslední záloha je z dubna. Budu přesnější – je ze začátku dubna. A o sedm let později přišla chvíle, kdy jsem si říkala, že jsem blbec měla ten duben “dojet” celý a udělat ještě aspoň jednu jedinou pevnou zálohu.