Fotodeník

05/12/2018: Příval zimní inspirace

Abych byla upřímná, poslední dva roky se mi to nestalo. Že bych šla dobrovolně v prosinci s takovou chutí fotit. Když přišla zima a tma, měla jsem akorát tak sto chutí zalézt a objevit se až na jaře. Letos je to jinak; možná taky proto, že  se “pořádná” zima  zatím neobjevila. 

Nevymýšlela jsem složitosti, šla jsem dozadu nahoru k vodojemu a před vrcholem kopečku odbočila do vinohradů. Docela ráda tam chodím hlavně když nasněží. Dobře se mi tam vymýšlejí záběry, a když sníh drží, lezou mi z foťáku takové obrázky, jaké si představuju. 

Aktuálně je u nás taková ta podzimní zima, kdy z fotek jeden málem nepozná, jestli je září nebo prosinec. Bláto a červeno zlaté světlo, zvlášť když se vydám fotit mezi třetí a čtvrtou odpoledne. Listopad a prosinec mi vadí právě  skrz to úzké časové okno, po které můžu chodit tvořit fotky – chodím ještě do práce, a ta třetí hodina mi vychází tak-tak. 


Zjistila jsem, že to s focením v zimě bude složitější – nosím brýle, a jak jsem měla svetr ke krku, neustále jsem měla buď zafuněný hledáček (neptejte se mě jak je něco takového možné) , nebo brýle (což je ještě horší varianta, než ten hledáček) . Nakonec jsem se musela trochu odkutat, ale i tak jsem si odvykla ostřit manuálně na detaily. Keř nahoře byl ještě v pohodě; svoje jsem si užila s námrazou. Tam mi už nepomohl ani autofocus 🙂

Vyrábět z námrazy kostičky je ostatně taky legrace. Řešila jsem, jestli si nepořídit ještě jeden, delší makroobjektiv. Něco kolem 150 mm. Ani u Tamronu 90 mm jsem ale nepoužívala nejbližší pozici ostření. Nezdá se to, ale na to moje “close-up” jsem si jej oblíbila. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *