Fialový koberec

Jestli někdo doufal, že se vzdám kytkodetailů, minimálně teď mu už musí být jasné, že se jeho naděje nenaplní. Jednoduše jsou to právě kytky, co mě přinutí vytáhnout ten foťák a vyzkoušet, co z toho malého záhonku vykřešu, i když se mi původně nechtělo foťák tahat z tašky. Město, život zákoutí – slabota; jenom přede mě postavte pár kytek. Jsem za tu dobu už expert na focení květin v provizorních podmínkách. Dlouho tvořil moji výbavu krátký setový Nikkor, který s poměrem zobrazení 1:4 kulhal u drobnějších kvítků, a na portréty mravenců se taky nehodil. Ale jinak se to dalo pokaždé nějak pořešit, a ty fotky nebyly pokaždé úplně marné.

Přiznávám se bez mučení, že tento obrázek funguje hlavně podvečernímu zlatému světlu, které jsem v postprocesu ještě trochu vytáhla. Světlo je zkrátka jednou pro vždy zásadní esencí (nemyslím teď, že je potřeba jako otrok čekat do šesti hodin večer – jen se vyplatí naučit se “vidět světlo” , a podle toho s ním zacházet) .

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *