Píšu

Manuální režim se přeceňuje aneb Proč fotím raději na prioritu clony

Jako začínající fotograf jsem byla ideální student. Visela jsem na všech radách, které jsem našla v časopisech a základ byl nastavit fotoaparát do manuálního režimu. Nebyla to zas taková věda. Když jsem si citlivost představila jako založený film, clonu jako rozostřené pozadí / ostré pozadí (spolu se setovým objektivem s nijak zářnou světelností to rozostření nebylo nijak valné) a čas jako hodnotu, kterou se dalo korigovat množství světla, nebyl to zase takový kumšt.

To bych ale nebyla já, kdybych si celou věc ještě o kousek nezkomplikovala. Měření expozice jsem nastavila rovnou za čerstva na bodové (že si budu vybírat body na scéně a podle těch měřit světlo) . V praxi to vypadalo tak, že jsem často zapomínala, že tam bodové měření mám a vycházely mi všelijak světlé nebo tmavé fotky. Všechno nebo nic – to byl můj recept na úspěch a trvalo mi veeelkou spoustu měsíců, než jsem byla ochotná vzít na vědomí existenci maticového měření.

Zvykla jsem si rychle a nenapadlo mě prioritu času nebo clony brát na vědomí. Čas od času se něco nepovedlo, ale většinou se to dalo spravit, poladit nastavení a vyfotit znovu. Dokud jsem si nepořídila menší foťák skrz váhu a místo v batohu, jela jsem na manuál.

Pořídila jsem si malé bezzrcátko a začala osahávat všechny ty elektronické pomocníky, které jsem v menu objevila. Inteligentní dynamický rozsah (neboli HDR režim s několika nastavitelnými stupni) nebo inteligentní citlivost (hodně vymakaný režim ISO auto) . Když jsem po deseti letech nechala výběr citlivosti na automatice, zkusila jsem zajít ještě dál: vybrat jenom clonu a zbytek nechat na aparátu.

Tentokrát, poučená ze začátků se zrcadlovkou, jsem k tělu vzala pevný objektiv se světelností 1,7 (nejsem člověk, který by měl v povaze kreativní využití zoomových skel – pro mě je to “dalekohled” a hotovo) . Hodně rychle jsem si na nové nastavení zvykla; tím spíš, když jsem konečně opustila bodové měření expozice a nastavila tam multiměření.

V současné době nenajdete techniku, která by vám neudělala obstojný snímek. Nakonec není důvod, proč nevyužít vylepšovátka ve foťácích. Ano, je fajn nápad přepnout všechno na manuál a nějaký ten týden tvořit všechno ručně a pomalu. Aby člověk zjistil, co jak funguje a co mu co udělá. Není ale důvod postupovat tak celý život; i když se tvrdí, že by “profesionální fotograf” nic z toho dělat neměl…

2 komentáře

  • Čerf

    Priorita clony je náhodou velmi dobrá a hodí se podle mě pro většinu běžných fotek, kdy nejsou nějaké specifické světelné podmínky. Fotil jsem tak řadu let a teprve asi poslední rok jsme přešel na úplný manuál a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl. Teď už bych zpětně neměnil kromě případů, kdy je zapotřebí mít přednastaveno a chytat záběry “z luftu” bez použití hledáčku nebo živého náhledu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *