Fotodeník

Dva systémy: Jak uživím dva fotoaparáty vedle sebe?

Je jednoduché zapomenout na všechno, co jsme měli původně v plánu a utopit se v záplavě líp nebo hůř zvládnutých reklam. Pokaždé když nakupujeme nějakou techniku nebo doplňky, máme na mysli nějaké to svoje “proč” a myslíme v první řadě na to, jak si spravíme svůj pracovní proces a dolepíme nějaké ty díry.

Něco kapesního

Když jsem s sebou nosila Nikon D3100 – nebo se o to aspoň pokoušela – kolikrát jsem se přistihla, že se mi buď nechce brát (velký, těžký, do kabelky se strkal těžko) , nebo se mi z té tašky nechce tahat (nákupy tady, nákupy tam, foťák vespod) . Chtělo to lepší tašku nebo jiný přístup; v každém případě jsem zjistila, že na batohové používání to nebude, aspoň ne na každodenní bázi.

Tak jsem objevila micro four thirds systém a Lumix GX80. Můj cíl byl od začátku jasný – udržet to všechno kapesní a v nějakém šikovném boxu nebo pouzdru to mít neustále v batohu. Ano, nakonec jsem přehodnotila zavazadlo a pořídila si batoh. Moje kabelky běžně vážily jako několik cihel a uznala jsem, že pro moje záda bude lepší, když tu zátěž rozložím na dvě ramena. Lidi na toto použití mají běžně mobilní telefon, ale mě nějak nepřesvědčila obrazová kvalita.

Objektivy jako 2/3 výkonu

Co do kvality, objektivy dělají moc. Mám tři prcky, pevná skla s dobrými světelnostmi a na výkonu je to znát. U menších snímačů je množství světla zásadní a jestli se někde vyplatí pořizovat opravdu světelná skla, je to určitě MFT systém. I tak: mám v poličce ještě Nikon D7100 s několika šikovnými objektivy, a pár měsíců jsem se prala s celkovým používáním obou nástrojů.

Zjistila jsem, že když si vyberu “padnoucí” objektiv, úplně to změní celý proces focení. Od začátku mě vizuálně nijak nevzrušoval úhel snímání klasického setového objektivu. Těch 18 mm bylo celkem nudných. Nakonec jsem pořídila 35 mm pevné sklo a později Tokinu 12-28mm, zoomové sklo, které teď prakticky používám místo setového zoomu. Je širší? Je. Jenže mě ten zorný úhel inspiruje daleko víc.

Stejně tak se mi podařilo v bazaru koupit Sigmu 50-150 mm ve světelnosti 2,8. Odpadnul mi tak problém s potřebou delšího skla. Světelnost je tam 2,8 a 150 mm se zatím osvědčilo jako dostatečná vzdálenost.

Rozdíly jsou nakonec znatelné

Rozdíly tam jsou. APS-C snímač oproti MFT, poměr stran 2:3 proti 4:3, bavíme-li se o RAW souborech, a ano – u Lumixu nutnost do Aftershotu dohrát profil aparátu z webovek Corelu, což jsem u Nikonu řešit nemusela. Navíc rozdíl ve váze (celkem značný) , což byl prakticky spolu se skladností první důvod, proč jsem vůbec menší foto systém zvažovala.

Bezzrcadlovky zatím nejsou tak daleko, abych uvažovala o výměně Nikonu. Na Sony a Canonu se mi nepozdávají nativní objektivy, Nikon pro změnu zaspal úplně a objektivů moc nemá a Fujifilm má specifický snímač – pokud plánuju fotit do RAWu, musím dávat hodně velký pozor, kde jak a čím fotky vyvolávám. I tak jsem měla dost těžkou hlavu a chvíli trvalo, než si všechno sedlo.

Zrcadlo vs. bezzrcadlo – nemám s Nikonem sebemenší problém, a D3100 jsem za D7100 vyměnila jenom skrz to, že se mi za těch osm let ošudlaly čudlíky a vytahala gumová krytka u konektorů. Lumix GX80 už je zase dost rychlý na to, abych s ním mohla zacházet jako se zrcadlovkou a nemusela řešit jeho prodlevy u ostření – v tomto směru byl můj předchozí GF7 pomalejší.

S chladnou hlavou

Pokud se začínáte ztrácet v nabídce a v tom, co máte doma, vzpomeňte si na svoje “proč” . Proč jste vůbec začali fotit, co je pro vás ten základ a jaký úkol potřebujete zvládnout. Fuji a Sony mají aktuálně vybudovaný dost silný kult osobnosti a může vás strhnout “jenom” ta reklama. Tím netvrdím, že nefotí kvalitně. Jen jsou jak na Fuji, tak na Sony dražší kvalitní objektivy.

Stejně tak samotný systém bezzrcadlovek. Ono je fotografovi kolikrát líp s aparátem v terénu, než s mobilem na Facebooku na diskuzních fórech. Skrz monitor jsou všechny ty foťáky téměř stejné. Vzniká tak prostor pro všechny ty šarvátky bez vítěze a poraženého, protože pravdu mají prakticky všichni.

Ve finále je to všechno jenom o tom, kolik peněz věnujete a jak velký a těžký stroj jste ochotní nosit s sebou. Váha a peníze jsou proměnné, které řešíte vy. Zbytek dodají výrobci a dlužno dodat, že co do obrazové kvality jsou na tom téměř stejně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *