• Sepisuju

    Jak má člověk hledat sám v sobě?

    Focení a psaní. Dvě lásky, které mě takovou dobu definovaly. Psaní už někdy od deseti, dvanácti let a focení od mých devatenácti, kdy jsem odmaturovala a koupila si svůj první mobil s foťákem. Na jednu stranu je fajn, že mi zmizelo prvních pět let mých fotek v jedné zničené záloze. Fakt nebylo o co stát. Na druhou stranu teď sedím nad Instagramem a nad svým webem, dívám se na prázdnou stránku a dost váhám nad tím, co vlastně přidávat.

  • Sepisuju

    Bloudím mezi vlastními fotkami

    Naprosto věřím tomu, že jsou věci, ke kterým se člověk musí profotit. A myslím, že rozumím tomu, proč má tolik fotografů na poličkách monografie od autorů, kteří netvoří stejný žánr jako oni. Když si člověk chce odpočinout u hezké fotografie, je pokaždé lepší, když mu ty obrázky nepřipomínají jeho práci, a navíc každý jeden člověk nemůže fotit kompletně to samé jako ten druhý. Bez ohledu na to, že oba dva inspirují lidé nebo příroda.

  • Sepisuju

    #positive2020: Co se roku 2020 povedlo?

    Začátek nové dekády si nikdo z nás nepředstavoval tímto způsobem. Už vůbec jsme nepočítali s tím, že se nové nákazy chytí politika a farmaceutické firmy a z Covidu udělají kvalitní mediální masírku. Je čím dál těžší selektovat data a o roce 2020 mluví čím dál víc lidí jako o katastrofě. Teri a Kája začaly s výzvou #positive2020 a sepsaly články o tom, co jim letošní rok přinesl pozitivního. Ne, rok zdaleka není u konce a už mi stihl odejít blízký člen rodiny; o to důležitější bude nezapomínat, že každý průser má víc tváří.

  • Sepisuju

    Můj boj s ráčkováním: Vychytávám první chyby

    Co jsem začala mluvit, vyslovuju pořád stejně. Sama sebe neslyším. Přesněji řečeno, slyším jak říkám R, ale už neslyším, že ho vyslovuju velárně ( = ráčkuju) . Naposledy s tím měly problém děcka na základní škole. Od doby, kdy se do mě lidi kolem přestali navážet, jsem na svoje ráčkování zapomněla. Pouze ale do doby, než jsem si začala namlouvat do diktafonu do mobilu nápady na články na web.

  • Fotoblog

    Umět pustit světlo do tmy

    Namíchala jsem si do osobních nastavení jeden profil. Černobílé nastavení se světly a stíny poštelovanými tak, abych se nemusela v PC trápit s převodem, který kolikrát vyjde moc plochý nebo moc divný. Jedenkrát jsem jej dokonce už zkoušela. Často to ale při focení vypadá tak, že sama nevím, která se mi bude víc hodit v barvě a která víc vynikne bez nich. Tak fotím do svého základu a zbytek řeším později.

  • Sepisuju

    Jedna lekce

    Že si já nedám říct. Celý letošek se nese ve znamení jedné jediné lekce: noviny nejsou všechno. Ať už se jedná o názor na Pavlínu z MasterChefa, nebo o tendence žurnalistů radikalizovat prezidentské kandidáty na jednu, nebo druhou stranu. Je jednoduché soudit, když projíždíte jenom ty novinové titulky, ale nevěnujete ten čas, abyste si zjistili něco o konkrétních názorech nebo nevěnujete ten čas, abyste si pustili některý z dílů MasterChefa, abyste si na Pavlínu udělali názor sami.