• Sepisuju

    Patnáct let zpátky

    Zdá se to jako jiný život. Procházela jsem rodinný fotoarchiv z roku 2006 a dívala se do tváře té holce, která tehdy vypadala kompletně stejně jako všechny ostatní holky v té době v tom věku. Jen jsem to tehdy nevěděla a považovala jsem se za méněcennou. Dívala jsem se tak na tvář, která jako kdyby patřila někomu úplně jinému. Když to srovnám s tím kusem cesty, který jsem ušla a když se srovnám tehdy a teď, nechce se mi pomalu ani věřit, že jsem to pořád já. Ale přece.

  • Sepisuju

    Já, blogerka

    Těžko si vybírám, jestli se mi líp funguje teď, nebo jestli mi bylo příjemněji těch deset let zpátky, když blogování začínalo a stránky měl každý druhý. Ostatní dávno přešli na Facebook a na Instagram (já ostatně zčásti taky, diáře a deníčky a papírnictví řeším jako @plannyrea na Instagramu), a ti, kteří po zkušenostech s jednáním Novy přešli z Blog.cz jinam už nejsou tolik vidět, aby sami živili tu iluzi trendu blogování, který se pěkných pár let držel.

  • Sepisuju

    Jste vizionáři, nebo sabotéři?

    Jaké jsou vaše scénáře? Je zajímavé sledovat, jaké sny má konkrétní druh lidí. Ti aktivnější nevidí rozdíl mezi sny a cíli a udržují vizualizace v podobě konkrétních činů a budoucích možností. A pak jsou lidé, kteří si s oblibou cpou do snů katastrofy a nevěry a nepřijde jim to zvláštní. Vezměte si ženu, která je dlouho sama. Jaké scénáře uvidíme u ní v hlavě? Bude si promítat možné známosti a randíčka, nebo si představí samce jak blázen, se kterým jí nevyjde rande, protože bude mít zatraceně dobře stavěnou konkurenci? Když už máme v životě období samy pro sebe, proč si ho dobrovolně sabotujeme virtuálními katastrofami? Mozek údajně nerozezná, co je…

  • Sepisuju

    Který úhel si vybrat?

    Vždycky jsem měla slabost pro ženy, které si v médiích dokázaly vytvořit pověst éterických bytostí, kterým každý ubližuje. Ať už se jednalo o Ivetu Bartošovou nebo vévodkyni Meghan, mám v sobě něco, co dokáže cítit ten příběh uvnitř, i když je realita kombinací naivity, sebestřednosti a absolutní hlouposti. Ale i tak: kdo by nesoucítil s člověkem, který chce jenom žít v kruhu královské rodiny / který chce jenom zpívat, ale všichni kolem mu házejí klacky pod nohy? Lidský život umí nabídnout pár takových výzev, kdy všechno nejde podle plánu. Díky tomu je každý z nás do určité míry schopný chápat, co se může dít a jak se člověk může cítit.…