• Sepisuju

    Konec jednoho snílka

    Vždycky jsem byla snílek. Poměrně dlouho jsem mohla co jsem chtěla a nevnímala jsem žádný důvod, proč s tím přestat. Jako každá další Rybka žiju dva životy a jak to tak vypadá, brzo to budu muset přehodnotit. Od roku 2007 jsem jela na více či méně vytrvalé vlně, která mi pomáhala psát blog. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý – adresy se střídaly, ale moje rutina zůstala stejná. Několikrát za týden napsat článek a pak ho nasdílet na sociální sítě. Teď už se mi moc nechce mlátit sebe samotnou ostatním o hlavu, ale píšu aspoň jednou za dva týdny i teď a cítím, že se mi něco v životě mění. Ne, není…

  • Fotoblog

    Vizuální cvičení: Stromy

    Jednou za čas si dávám lehké oddechové cvičení. Vyberu si motiv, který běžně nefotím a zaměřím se jedno odpoledne jedním směrem. Ideálně ať to nejsou lidi a já můžu po libosti obcházet kolem a hledat kompozici. Focení života se vyznačuje tím, že člověk musí reagovat rychle a nemá čas činčat obraz. S oblibou si dopřávám foto seance, na kterých si to vynahrazuju a kde se učím zpomalit a vnímat.

  • Fotoblog

    Město a člověk

    Fakt se snažím zveřejňovat i jiné články než jen fotky. Týden ale vždycky rychle uteče a já mám zasukované myšlení v něčem jiném. Poslední dny každý večer píšu deník, ať uvolním aspoň část kapacity a dostanu prostor na tvoření dalších článků. Zvykla jsem si myslet na spoustu zbytečných věcí a jak pokračuje čas, najednou mi schází místo. Doteď jsem se považovala za nevyčerpatelnou, co se týká mentální energie a tvořivosti, ale jak mi přibývají roky, neurony začínají stávkovat.

  • Fotoblog

    Žít flow

    Pořád se učím černo bílou kontrolovat přímo ve foťáku. Mám v tom rezervy. Už jenom kvůli tomu, že jsem se naučila fotit na průměrný tón (což u fotek bez barev může vyrobit spíš šedou než černo bílou) a ještě pořádně nepoužívám kolečko kompenzace expozice, které může přidat do světel a rozbít tu šedou aspoň trochu. Pořád ale upravuju daleko míň než dřív a pomalu se učím ovládat i tu chemii dostávání hotových fotek přímo z foťáku.

  • Sepisuju

    Je rok příliš?

    Omar Gonzales na Youtube řešil ve videu k Fujifilmu X-T3, že není potřeba pokaždé okamžitě nakupovat nejnovější model hned když vyjde. Mluvil tam o X-T2, o předchozí generaci, a zmínil tam, že společnost žije v šílenství zvaném “musím-mít-každý-nový-model-tytýda” – krásným příkladem jsou Apple iPhone mobily. Typ 12 je na trhu sotva tři čtvrtě roku. Už se mluví o modelu 13, který se bude prodávat nejdřív za čtyři měsíce, a jako třešnička na dortu už leakeři úplně vážně dodávají podrobnosti k typu 14, který přijde na trh nejdřív za rok a půl.

  • Fotoblog

    Říkejte mi lovec

    Čím déle běhám s foťákem po ulicích, tím líp ovládám celou tu chemii s ohniskovými vzdálenostmi. Po internetu je toho dost k přečtení, ale pro mě bylo důležitější zkoušet na vlastní oko. Nějakou dobu jsem fotila s pevnou padesátkou a vyhovovalo mi to – nutilo mě to být o ty dva, tři kroky dál než by bylo potřeba a pro introverta to bylo požehnání. Pak jsem ten objektiv začala střídat s objektivem 36 mm (23 mm na Fuji) a zjistila jsem, že ty milimetry navíc dodávají perspektivu, prostor a dotvářejí příběh. A sedí mi do ruky trochu líp než úzká padesátka.