Sepisuju

Co se ze mě stalo?

Moje zlozvyky mě omezují čím dál víc. Bývaly doby, kdy jsem byla flexibilnější a dokázala jsem tvořit hříchy i budovat svoji kreativní činnost. Teď jsem ve stavu, kdy mám plnou hlavu podružných věcí a moje vlastní tvoření stojí. Protože už nemám kapacitu na to, abych v hlavě držela všechno najednou. Ne kvůli zapomínání, ale kvůli samotné kapacitě potřebné ke zpracovávání.

Bývaly doby, kdy jsem dokázala překutávat svoje věci, přemýšlet o nákupech a vybírat vhodné věci a zároveň držet volnou kapacitu na kreativní nápady a na psaní. To už teď není pravda. Posledních pár dnů měním jeden ze svých dvou foťáků za malinko jiné řešení a jak se kutám po bazarech a řeším co prodat a za kolik a sháním bublinkovou fólii, najednou mám přecpaný mozek vším tím myšlením kolem toho a to, že jsem si neudělala čas na web zjišťuju až večer v posteli. Zdaleka už nejsem tak flexibilní, abych mohla blogovat ve víru všech těch věcí, které jsem si nosívala v hlavě a nijak to na mém blogování nebylo poznat.

Druhý můj zlozvyk je voda. Pití čisté vody je věc, které jsem doteď více či méně flákala. Jsem typ, který necítí žízeň, aspoň jsem to tak měla celé dětství. Teď už aspoň poznám, že mám v těle málo vody. Únava, pocity jako kdybych byla praštěná pytlem přes hlavu, vedro, těžká hlava – naučila jsem se udělat si půllitrový hrnek vlažné vody a každé ráno ho vypít – z toho dnešního ranního mi ještě dva hlty zůstaly nevypité a to je můj celý dnešní pitný režim. Doteď jsem to nepovažovala za důležité, ale začíná se to ozývat čím dál víc a já už konečně chci začít budovat rutinu tak, aby mi pomáhala a abych podobných zlozvyků co nejvíc eliminovala.

Bývá to silnější než já. Když jsem posledně psala, že to nezřízené snění bude potřeba omezit, tušila jsem, že to bude těžké sousto. Aspoň jsem za tu dobu zjistila, co se mi vlastně děje a jak mi to zasahuje do života. Všechno to moje překutávání mě přestává pomalu, ale jistě bavit a já se teď snažím dělat tak, abych si vytřídila všechno potřebné a aby mě v pozdější době nic netlačilo. Ostatně, i tuto doménu jsem si převáděla jinam, protože jsem se svými začátky přestala být spokojená (co se týká serverů, výkonu a podobných věcí) a poprvé v životě jsem převáděla doménu a získávala kód k převodu.

Taky jsem se toho moc bála. Nakonec jsem postupovala krok za krokem, využila faktu, že jsem k registraci domény použila svoje skutečné údaje a pravdivou e-mailovou adresu a nakonec to byla otázka slabých dvaceti minut a bydlela jsem s doménou jinde. Přišel čas postoupit o krok dál, a sice prodat věc přes bazar. Sehnala jsem si obalový materiál, určila prvky k vytřídění a další krok bude vypucovat, nafotit a nachystat do škatulky, ať to pak nehledám. Každý jeden krok mimo zónu, kterou znám se počítá a každý jeden krok mi ukazuje, že fakt není čeho se bát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *