Fotodeník

Jak fotit street: Vytahuju tykadýlka

Když jsem přemýšlela, za který konec street foto vzít, přirozeně mi vyvstalo na mysl něco nenápadného, abych skoro nebyla vidět a mohla se volně pohybovat. Můj mobil se mi z hlediska kresby nezamlouvá, tak byl nejmenší možný způsob Lumix GF7, který mám jako kapesní zápisník. Odchodila jsem s ním tři nebo čtyři výpravy za street fotkou, a výsledky vůbec nebyly špatné.

Vzhledem ke svým strachům z focení “cizích” lidí venku na ulici jsem si nastavila jednoduchý cíl: foto den budu považovat za úspěšný, pokud přinesu jednu schopnou fotku. Jedna jediná použitelná fotografie bude mých sto procent. Tady bych ráda poznamenala, že snímek člověka, který jde proti mně po chodníku nepovažuju za zajímavou street fotku. Člověk, jde, fajn, co dál? V tomto směru hledám trochu jiný typ záběrů a zatím se mi pokaždé podařilo.

Nastavit laťku na jediný záběr se nakonec ukázalo jako dobré řešení. Stalo se totiž že jsem začala uvažovat, že bych začala street lovit zrcadlovkou. Pečlivěji a spolehlivěji se mi tím ostří, a co se týká samotné interakce s aparátem, se zrcadlovkou je mi přece jenom líp. Že je moc velká? Že jsem s tím moc nápadná? Připomenu, že jsem si jako sto procent určila JEDNU fotografii, kterou můžu brát jako základ pro můj pohled. Bát se se zrcadlovkou vylézt na ulici mezi lidi? Neblázni; jednu fotku přece zvládneš.

Jen jsem zjistila, že je teď zbytečné ukládat surová data. Krajina byl jiný příběh, ale pro street fotky je komprimovaný formát dostačující. Tak zkouším, hraju si a mám nový cíl: fotit lidi zrcadlovkou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *