Zápisky

Je street fotka vůbec legální?

Když mi dneska přišla do Messengeru zpráva, která začínala občanským zákoníkem a paragrafem, věděla jsem, že se bude jednat o nějakou street fotku. Čas od času na Facebook něco hodím a pokud jsou na fotce lidé, stává se, že žádost přijde. Street fotograf tady tahá za ten kratší konec. Výjimky v zákoníku umožňují používat uměleckou licenci (dokud ty fotky nezačnete prodávat, můžete fotit i vystavovat street fotky s lidmi bez písemného souhlasu) . Nicméně všude tam, kde se jedná o komunikaci dvou lidí jsou ve hře emoce a já vám garantuju, že vysvětlovat někomu, kdo se ohání paragrafy něco o vašem svobodném právu nemívá kýžený efekt.

Pro celkový rámec doporučuju článek na webu Fotoprávo, který se věnuje street fotce jak z hlediska občanského zákoníku, tak z hlediska GDPR. Zákoník myslí i na street fotografy, jenže „tam venku“ na ulici musí ten sám street fotograf vyhodnotit, jestli se protistrana hádá o nějaký echt klenot, který fotografovi bude fakt extrémně chybět, nebo jestli to není jenom postradatelná ztráta a to samotné smazání protistranu uspokojí a fotografovi nijak neublíží. Ano, lidé si zvykají hlasitě vymáhat všechna svoje práva a zákony související s GDPR si zvykli vykostit až na dřeň a používat po svém. S tím ale musíme počítat a jak už jsem psala, my jako street fotografové tady taháme za ten kratší konec.

Umění. Umělecká licence. Osobně si myslím, že samotné vyobrazení druhé osoby nestačí k nezapomenutelné fotce a ten umělecký vklad musí být i v něčem jiném, než jenom ve snaze zachytit něčí tvář. Pokud chcete běhat po ulici a dobře fotit lidi, budete se pohybovat na hranici žánru street portrétu a tam už automaticky vstoupíte do intimní zóny druhého člověka. I s tím požadavkem vyžádat si před focením souhlas. Jak chcete vyfotit dobře portrét bez toho, že by o vás druhý věděl? Už se s tím pojí komunikace předem a odbourává to pozdější požadavky na mazání fotek – ty obrázky, které přinesete domů budou od lidí, kteří vám focení schválí.

No a u skutečně dobrých street fotek nemusí ta tvář být ani rozpoznatelná. Je to o vidění a o použití prvků ve prospěch svojí vlastní vize. U street fotky fotíte město a samotný vnější prostor, ne nutně pouze a výhradně lidi (ano, tam se zase bavíme o tom žánru portrétu, který se nám tady objevuje) . Nebuďte načuření, když vás někdo požádá o smazání fotky. Obecně platný konsenzus, který běhá po sociálních sítích v komentářích holt nepočítá se street fotografem jako s rovnocennou lidskou bytostí, a proto musíme my sami být empatičtější a rozumnější. Protože upřímně – takových osmdesát procent veškerých našich fotek nikdy neopustí soukromí našich pevných disků, tak proč se o těch osmdesát procent s někým do krve dohadovat?

Buďte rozumní a empatičtí. Zvětšete město, ve kterém fotíte a nepřidávejte echt hanlivé nebo výsměšné fotky. Netajte během fotoprocházky že fotíte a zacházejte s fotoaparátem otevřeně, klidně i přes hledáček u oka a narovinu okolí ukazujte, kdo jste a co děláte. Budou mít možnost reagovat dřív a vy budete mít větší klid. Upřímnost, otevřenost a jednání narovinu. Nic jiného nám street fotografům nezbývá. To ale nutně neznamená, že je to špatně.