Zápisky

Jenom snění nestačí

Považujete se za snílka? Nebo jste to se sny už dávno vzdali a fungujete tak nějak ve vleku? Snílci platí za bytosti nevhodné do reálného světa. Lidé je nepovažují za propojené se skutečným světem a vnímají je jako nepraktické bytosti. Ono to spočívá v tom, že se občas dostane ke slovu extrém a člověk si to pak zapamatuje jako odstrašující případ. Snění v rozumné míře funguje jako motor a palivo pro duši. V rozumné míře pomáhá člověku ujasnit, kam míří a co je pro něho zajímavé.

Osobní data v současnosti platí za cenný produkt. Nejen pro cílení reklam; pokusy ukázaly, že když necháte umělou inteligenci generovat obrázky pouze z toho, co sama vyrobí, někdy po páté generaci umělých výtvorů se na fotkách začnou objevovat artefakty a kazy (hezky to téma zpracoval Tony z Youtube kanálu Segment) . Ani umělá inteligence se neobejde bez čerstvých unikátních dat. Naše sny a denní snění fungují stejně. Pokud se budete dostatečně dlouho věnovat jen úzkému tématu, začnete přeskakovat okrajové málo zastoupené hodnoty a celá konstrukce se vám za chvíli zhroutí sama do sebe.

Všechny sny takto začnou mutovat, pokud je nebudete přikrmovat čerstvými údaji z reality zvenčí. Proto samotné snění nestačí a není to plnohodnotná náhrada života ve vnějším světě. Proto se chronickým snílkům přičítá status „nenormální“ osoby a proto se tak snadno stává, že ten daný snílek časem ztratí kontakt se skutečností. Co na tom, že jeho konstrukce z reálného života vychází? Jak je živená stále dokola jen jedním a tím samým typem dat, začne degenerovat, mutovat a produkovat kraviny.

Proto je pro spokojený život potřeba doplňovat sny cílenými akčními kroky. Máme v hlavě film, tak co přesně v tom svém ideálním světě denně děláme? Čemu se věnujeme? Tvoříme něco? Začneme měnit svoje rutinní návyky a časem se tak změní celý náš život. Vyjdeme z toho, co v hlavě vnímáme jako svůj ideální svět a posouváme to v kombinaci s tím, jak nám to vychází v realitě a co nám napovídá právě prožitá zkušenost. Krmíme sny reálnými zkušenostmi z reality.

Čím déle zůstaneme ve snech, tím vzdálenější budeme reálnému světu. Člověk nebyl stvořený na to, aby seděl na zadku a točil si v hlavě filmy. U člověka to v hlavě začíná (u myšlenek a slov) a venku zhmotněné v realitě to končí (co vyrobíme, nejdřív to bude u nás v hlavě a pak to přeneseme ven do hmoty) . Sny mají být jen součást, ne cílová destinace.