Sepisuju

Konec jednoho snílka

Vždycky jsem byla snílek. Poměrně dlouho jsem mohla co jsem chtěla a nevnímala jsem žádný důvod, proč s tím přestat. Jako každá další Rybka žiju dva životy a jak to tak vypadá, brzo to budu muset přehodnotit.

Od roku 2007 jsem jela na více či méně vytrvalé vlně, která mi pomáhala psát blog. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý – adresy se střídaly, ale moje rutina zůstala stejná. Několikrát za týden napsat článek a pak ho nasdílet na sociální sítě. Teď už se mi moc nechce mlátit sebe samotnou ostatním o hlavu, ale píšu aspoň jednou za dva týdny i teď a cítím, že se mi něco v životě mění.

Ne, není to změna zájmů. Nechci jako spousta mých bývalých kolegyň začít žít civilní život bez blogu s tím, že jsem už “moc stará” a blog se mi nehodí k image. Jen přestávám stíhat korigovat oba dva životy – ten imaginární ve spojitosti s tím reálným užírá až moc mentální kapacity. Fyzicky fungovat zvládám, ale kreativita vázne. Na jednu stranu je můj kreativní svět zase další jedna realita, kterou chci rozvíjet, a úplně jednoduše mi docházejí síly.

V mých třiceti dvou letech přišla ta křižovatka, kdy se budu chtít rozhodnout, které svoje světy si nechat. A logicky volím svůj kreativní svět na úkor toho imaginárního, který mi tolik let sloužil jako pohon ve zlých dobách. Jestli je všechno jenom úhel pohledu a stav vnějšího světa jenom odráží situaci v našem vnitřním světě, docela se divím, že se ve fyzické realitě ještě mám celkem dobře 😀 .

Jeden komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *