Fotoblog

Moje mezery

Vzpomínám si, jak jsem se jednoho krásného dne naštvala, vzala foťák a vyrazila ven. Ty street fotky z onoho března nevypadají nijak lákavě – objekty tam jsou hoooodně daleko a hodně malé, ale s každou takovou fotkou jsem nabírala víc a víc kuráže a dnes už nemusím řezat až tak moc. I přesto ale najdu pár věcí, které ještě musím vylepšit.

Moje normální tempo chůze je poměrně dost rychlé. Zvykla jsem si utíkat, a když se vědomě přibrzdím na nějaké „víc normální“ , připadá mi, že se ploužím jako šnek. Poctivě musím přiznat, že i v tom blesku zvládly Panasonic, Nikon a Fujifilm velice pěkně ostřit, ale vzhledem k mojí provozní rychlosti je potřeba naučit se chodit pomaleji. Ať mám víc čas spatřit obraz a vyfotit ho.

Aktuálně jsem schopná jít po ulici a fotit na ní ostatní lidi. Je ale pravda, že čím déle nefotím, tím delší dobu mi trvá, než ze mně spadne strach. Dřív jsem to dělala tak, že jsem fotila, co se namanulo. I když někdo jel na kole a celkově se nejednalo o převratnou kompozici. Mně to dalo rozjezd a jak jsem začala víc vybírat co fotím, je složitější začít a ponořit se do focení.

Poslední bod se týká ořezávání. Jo, čas od času se stane, že využiju do maxima rozlišení snímače. Můj cíl je, abych šla dost blízko a zvládla v té vzdálenosti operovat a fotit. Pořád se stává, že jsem až moc daleko a celková kompozice pak dost trpí.

7 komentářů u „Moje mezery“

  1. stuprum říká:

    Nádherné fotky, nejlepší je ta maminka se dcerkou, jak ji vede do školy.

    1. Andrea V. říká:

      Děkuju. To jsem chtěla fotit ten strom a vjela mi tam hnusná modrá dodávka. Čekala jsem s foťákem u oka, až dodávka odjede, a vešly tam ty dvě …

  2. Čerf říká:

    No jo, focení lidí, to je pro mě vždycky problém. Ale snad dělám pokroky, když na mé současné výstavě (bohužel, právě zavřené) je i pět fotek s lidmi :-).

    1. Andrea V. říká:

      Někteří kolegové zastávají názor, že člověk, který se ještě nedostal do konfliktu s kolemjdoucím, fotí street pod svoje vlastní schopnosti. Až na to, že já nemám dva metry a pleš, abych to mohla otestovat 😀

      1. Čerf říká:

        Vypadá to, že každý očekává od fotografování něco jiného. I když pleš bych na to možná měl, dopovat se tímto typem adrenalinu není moje ctižádost :-).

  3. Baryn říká:

    Mě by nějak nenapadlo fotit náhodné lidi na ulici, přijde mi to dost… nevhodné. Ani nijak umělecky to nevypadá (tím myslím obecně ten žán), spíš jako záběry z dovolené, které ale místo členů rodiny fotil někdo cizí. Nebo jsem ještě holt dobře zpracované a vkusné street fotky neviděla.

    1. Andrea V. říká:

      Jo, já třeba nemám ráda žánr street portrét. Že je na fotce vážně jen ten člověk, jak jde kolem. Osobně se mi líbí fotky Šibíka a Štreita, tak doufám, že se jim časem přiblížím 🙂

Napsat komentář: Čerf Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *