• Sepisuju

    Je rok příliš?

    Omar Gonzales na Youtube řešil ve videu k Fujifilmu X-T3, že není potřeba pokaždé okamžitě nakupovat nejnovější model hned když vyjde. Mluvil tam o X-T2, o předchozí generaci, a zmínil tam, že společnost žije v šílenství zvaném “musím-mít-každý-nový-model-tytýda” – krásným příkladem jsou Apple iPhone mobily. Typ 12 je na trhu sotva tři čtvrtě roku. Už se mluví o modelu 13, který se bude prodávat nejdřív za čtyři měsíce, a jako třešnička na dortu už leakeři úplně vážně dodávají podrobnosti k typu 14, který přijde na trh nejdřív za rok a půl.

  • Fotoblog

    Říkejte mi lovec

    Čím déle běhám s foťákem po ulicích, tím líp ovládám celou tu chemii s ohniskovými vzdálenostmi. Po internetu je toho dost k přečtení, ale pro mě bylo důležitější zkoušet na vlastní oko. Nějakou dobu jsem fotila s pevnou padesátkou a vyhovovalo mi to – nutilo mě to být o ty dva, tři kroky dál než by bylo potřeba a pro introverta to bylo požehnání. Pak jsem ten objektiv začala střídat s objektivem 36 mm (23 mm na Fuji) a zjistila jsem, že ty milimetry navíc dodávají perspektivu, prostor a dotvářejí příběh. A sedí mi do ruky trochu líp než úzká padesátka.

  • Sepisuju

    Sami se sebou

    Další možný důvod, proč Covid pomáhá lidem – odvykli jsme si být potichu jen sami se sebou. Od doby, kdy máme v kapse Facebook s Instagramem a trávíme spoustu času na sítích nám schází čas k tomu, abychom trávili chvíle jenom sami se sebou a se svojí hlavou. Ve chvíli, kdy zahltíme mozek influencerkami, politikou a vším možným z okolního světa, ztrácíme schopnost dolovat ze svojí vlastní hlavy užitečné postřehy.

  • Sepisuju

    Patnáct let zpátky

    Zdá se to jako jiný život. Procházela jsem rodinný fotoarchiv z roku 2006 a dívala se do tváře té holce, která tehdy vypadala kompletně stejně jako všechny ostatní holky v té době v tom věku. Jen jsem to tehdy nevěděla a považovala jsem se za méněcennou. Dívala jsem se tak na tvář, která jako kdyby patřila někomu úplně jinému. Když to srovnám s tím kusem cesty, který jsem ušla a když se srovnám tehdy a teď, nechce se mi pomalu ani věřit, že jsem to pořád já. Ale přece.

  • Sepisuju

    Já, blogerka

    Těžko si vybírám, jestli se mi líp funguje teď, nebo jestli mi bylo příjemněji těch deset let zpátky, když blogování začínalo a stránky měl každý druhý. Ostatní dávno přešli na Facebook a na Instagram (já ostatně zčásti taky, diáře a deníčky a papírnictví řeším jako @plannyrea na Instagramu), a ti, kteří po zkušenostech s jednáním Novy přešli z Blog.cz jinam už nejsou tolik vidět, aby sami živili tu iluzi trendu blogování, který se pěkných pár let držel.

  • Sepisuju

    Jste vizionáři, nebo sabotéři?

    Jaké jsou vaše scénáře? Je zajímavé sledovat, jaké sny má konkrétní druh lidí. Ti aktivnější nevidí rozdíl mezi sny a cíli a udržují vizualizace v podobě konkrétních činů a budoucích možností. A pak jsou lidé, kteří si s oblibou cpou do snů katastrofy a nevěry a nepřijde jim to zvláštní. Vezměte si ženu, která je dlouho sama. Jaké scénáře uvidíme u ní v hlavě? Bude si promítat možné známosti a randíčka, nebo si představí samce jak blázen, se kterým jí nevyjde rande, protože bude mít zatraceně dobře stavěnou konkurenci? Když už máme v životě období samy pro sebe, proč si ho dobrovolně sabotujeme virtuálními katastrofami? Mozek údajně nerozezná, co je…

  • Sepisuju

    Který úhel si vybrat?

    Vždycky jsem měla slabost pro ženy, které si v médiích dokázaly vytvořit pověst éterických bytostí, kterým každý ubližuje. Ať už se jednalo o Ivetu Bartošovou nebo vévodkyni Meghan, mám v sobě něco, co dokáže cítit ten příběh uvnitř, i když je realita kombinací naivity, sebestřednosti a absolutní hlouposti. Ale i tak: kdo by nesoucítil s člověkem, který chce jenom žít v kruhu královské rodiny / který chce jenom zpívat, ale všichni kolem mu házejí klacky pod nohy? Lidský život umí nabídnout pár takových výzev, kdy všechno nejde podle plánu. Díky tomu je každý z nás do určité míry schopný chápat, co se může dít a jak se člověk může cítit.…

  • Sepisuju

    O seznamkách, randění a nacházení

    Teprve až přestaneš nahánět nesprávnou osobu, může tě dohnat ta správná. Uvádí se, že rádoby motivační citáty sdílejí hlavně ženy, které čekají na lásku, ale čas od času se na internetu objeví i zajímavé a neotřelé citáty, které tím odérem kýče zatím nestihly načichnout. Je pravda, že ženy mívají bohatou fantazii a kde chybí fyzično, poradí si s představami. Chudáci muži pak kolem nich chodí bezradní a zoufají si, co mají ještě udělat, protože to zatím vypadá, že kolem nich chodíme a nevěnujeme jim žádnou pozornost. Dokud jsem fungovala na internetových seznamkách, vybrala jsem si jednoho potencionálního partnera a bavila se jenom s ním. Jednak jsem se na něj kolikrát…

  • Sepisuju

    Tohle musí skončit

    Už se potřebuju dát do kupy. Nedávno jsem na svůj Twitter dávala obrázek, kde jsem po přihlášení na mobilu měla vypsané všechny svoje blogy založené na WordPress.com – byly čtyři a mezitím k nim přibyl ještě pátý. Štvu tím už i sebe samotnou a navíc se věnuju jen skládání webových stránek místo toho, abych se zaměřila na psaní. Tak jsem vytáhla šablonu, kterou jsem si koupila na Themeforestu nějakou dobu zpátky (jen jsem si stáhla aktualizovanou verzi) a vybrala si ne podle názvu webu – dokázala jsem sobě samotné, že si zvládnu zvyknout na cokoliv – ale podle poskytovatele, protože jeden web jsem měla na Endoře a jeden na Českém…

  • Sepisuju

    Blogování je mrtvé? Nemyslím si

    Čtyři blogy a pak jsem ztratila stopu. Že spočítám, kde všude jsem za tu dobu úřadovala. Tuna blogů, spousta grafiky, neustálé překopávání jak tématu, tak vizuálu a touha najít “to správné” a zaměřit se na samotný obsah blogu. Nedokázala jsem si říct “dost” a na jednu stranu to byla fajn doba. Teď procházím staré archivy na Wayback webovkách a nestačím se divit.