Píšu

Rok bez nákupů: První měsíc je fajn

Minulý měsíc jsem začala s úklidem všeho, co se mi tak nějak naskládalo ve větším množství. Od knížek, přes diáře až po kosmetiku. Než jsem zakotvila tady, vyhlásila jsem v jednom svém článku Rok bez nákupů: od března do března jsem si zakázala nakupovat zbytečnosti ze čtyř kategorií. Diáře a papírnictví, knížky, šminky a fototechniku.

První měsíc mi jasně ukázal, kolik mi zůstane peněz, když vytrvám. Zjistila jsem, že největší problém je u samotných obchodníků: došel mi antiperspirant, tak jsem šla do drogerie, že si jeden koupím. Odešla jsem s jedním, ale byla fuška jej koupit: měli zrovna na antiperspiranty akci a prodávali dva za cenu jednoho. Tak to byl podraz stejně: buď budu mít jeden za relativně vysokou cenu, nebo se nechám ukecat, nakoupím za dobrou cenu, ale zase se mi doma začnou skládat krámy.

Začala jsem řešit foto techniku, což byl taky jeden z posledních důvodů, proč jsem do Roku bez nákupů nakonec šla. Ty foťáky nejsou levná záležitost, a já jsem si chtěla ujasnit, co doopravdy potřebuju a co jenom chci. V březnu jsem zůstala s čistým štítem a spíš než ty foťáky řešit jsem je začala používat.

Jo – jednu věc jsem přece jenom koupila: redukci na filtr. Pořídila jsem před časem 67 mm polarizační filtr, na Nikon 35 mm redukci mám, ale na Tamron 90 mm jsem jej nenašroubovala. Je to sice makroobjektiv, ale zjistila jsem, že se mi s ním v krajině existuje dobře, tak jsem si pořídila závitovou redukci 55/67, ať mám jeden polarizák na obě skla.

Dohonila mě jedna moje starší touha: street fotka. Co si pamatuju se mi to líbilo, ale říkala jsem si, že se na to necítím, že jsem dost stydlivá na to, abych běhala po venku s foťákem. Až jsem se hecla a v Hodoníně pořídila pár fotek. Jela jsem si tam na nové brýle; po třech letech jsem měnila obroučky, a zjistila jsem, že když jako začátečník zvolíte dostatečně velké a hlučné město, snadněji se ztratíte. Zjistila jsem, že se mi v těch okolních městech funguje stydlivěji, protože se v nich člověk cítí moc doma a daleko víc na očích.

Moc toho má v tomto směru na svědomí Panasonic Lumix GF7. Je to stroj za 8 000, ale za ty peníze má micro 4/3 snímač a výměnné objektivy a je maličký a kabelkový. Právě akorát v tématu foto techniky zjišťuju, jak moc mi vadí, že nemá hledáček, ale nechci nic uspěchat. Akorát mám v hledáčku (…fajn, viditelně ne v tom GF7 🙂 ) pevný objektiv Panasonic 15 mm 1,7 s clonovým kroužkem.

Prvních pár měsíců nemám nákupy v plánu. Pokud se něco neobjeví na bazaru … 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *