Fotoblog

Rozprostřená v davu

Velké veřejné akce. Už jsem se o nich zmiňovala. Bývají ideální tréninkový prostor pro nové street fotografy. Všude rámus, spousta lidí, nikdo si vás nevšímá a pokud si vás někdo všimne, velice rychle jej zaujme zase něco jiného. Můžeme tvrdit, že fotit lidi je pořád stejné a je jedno, jestli na ulici nebo na vinobraní, ale stejně si myslím, že právě ty veřejné akce mají svůj vlastní vizuální charakter.

Už jenom kvůli tomu, že většina „normálně“ velkých měst nebývá tak zavalená lidmi jako New York nebo Praha na street fotkách ostatních fotografů. Nebýváme zvyklí fotit v takové skrumáži lidí a izolovat v ní konkrétní obrazy a konkrétní příběhy může být složité. Je legrační, že i navzdory velkému množství lidí kolem, kdy bychom se měli cítit prakticky neviditelní, se kolikrát na podobných místech cítíme spíš zahlcení a přetížení. Zvlášť u introvertních fotografů může být velká akce přitěžující okolnost, protože nám bývá daleko líp právě ve společnosti toho jednoho nebo dvou lidí v širokém okolí, na které jsme zvyklí ze „svého“ města.

Už během různých slavností z minulých let jsem naprosto podvědomě hledala zajímavé momenty i v davu kolem cesty, zatímco se ostatní soustředili hlavně na průvod a na dění na scéně. Jen jsem si to tehdy ještě nespojila s tréninkem na street focení. /*Možná by byla sranda pohrabat se v letitých zálohách a pár těch starých fotek najít.*/ Letos ve Strážnici jsem se po tom dvouletém tréninku v ulicích města cítila dokonale rozprostřená jako součást toho celého mumraje a cítila jsem se jako jedna buňka toho celého organismu, který svými chapadly sahal po celé Strážnici. Myslím si, že focení takových velkých akcí může být příjemným zážitkem i pro pokročilejší fotografy – už jenom kvůli celé té energii a faktu, že pro jednou nemusíme dolovat obrázky z řídce osídlených ulic 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *