Zápisky

Streetfoto a hudba

Málokdy chodím fotit s něčím v uších. Jsou fotografové, kteří poslouchají podcasty nebo hudbu a fungují normálně. Já jsem to zkusila naposledy před nedávnem a připomněla jsem si, proč přesně vypínám sluchátka hned po příchodu na lokaci.

Zapomínáme, že máme pět smyslů a i když se může zdát, že fotíme hlavně očima, tak to jsou uši, které nám pomáhají propojit se s prostorem. Být víc přítomní a součástí toho všeho, co se děje kolem nás. Ano, i tak jsem dokázala přinést pár fajn fotek, ale cítila jsem, že se pohybuju po povrchu a všímám si záběrů pozdě.

Už jsem se setkala s lidmi, kteří nechápali moji ochotu nemít doma puštěnou televizi jako kulisu. Prostě sedím potichu v místnosti a čtu, píšu nebo něco dělám – a nemusí mi u toho nic hrát. Část lidí nemá ráda ticho a tu svou hlavu musejí něčím krmit. Mně pomáhá, že jsem samotář a introvert od mala a ticho je součástí mojí bytosti. Zvykla jsem si pohybovat se s foťákem po městě, ale funguju hlavně jako duch, který splyne s prostředím a nechá život, ať se přelévá kolem něj a skrz něj.

Abych se tak dokázala napojit, musím sluchátka oželet. S hudbou v uších jsem záběry vídala o nějakou tu vteřinku později a to několikrát stačilo, abych tu chvíli propásla. Dokážu si představit, že mají sloužit pro začátečníky jako další krytí, ale můžu vám poctivě říct, že pokud vy sami nebudete vlezlí a agresivní, lidi venku si vás z většiny nebudou vůbec všímat.

Se sluchátky to má každý jinak a já se řadím do skupiny, která může buď fotit, nebo poslouchat – ale už ne obojí dohromady. A to prý ženy zvládají dělat víc věcí najednou 🙂 Hudbu si většinou nechávám na fáze cestování kdy vím, že nebudu muset přemýšlet nebo komunikovat.