• Fotoblog

    Rozprostřená v davu

    Velké veřejné akce. Už jsem se o nich zmiňovala. Bývají ideální tréninkový prostor pro nové street fotografy. Všude rámus, spousta lidí, nikdo si vás nevšímá a pokud si vás někdo všimne, velice rychle jej zaujme zase něco jiného. Můžeme tvrdit, že fotit lidi je pořád stejné a je jedno, jestli na ulici nebo na vinobraní, ale stejně si myslím, že právě ty veřejné akce mají svůj vlastní vizuální charakter.

  • Fotoblog

    Město a člověk

    Fakt se snažím zveřejňovat i jiné články než jen fotky. Týden ale vždycky rychle uteče a já mám zasukované myšlení v něčem jiném. Poslední dny každý večer píšu deník, ať uvolním aspoň část kapacity a dostanu prostor na tvoření dalších článků. Zvykla jsem si myslet na spoustu zbytečných věcí a jak pokračuje čas, najednou mi schází místo. Doteď jsem se považovala za nevyčerpatelnou, co se týká mentální energie a tvořivosti, ale jak mi přibývají roky, neurony začínají stávkovat.

  • Fotoblog

    Říkejte mi lovec

    Čím déle běhám s foťákem po ulicích, tím líp ovládám celou tu chemii s ohniskovými vzdálenostmi. Po internetu je toho dost k přečtení, ale pro mě bylo důležitější zkoušet na vlastní oko. Nějakou dobu jsem fotila s pevnou padesátkou a vyhovovalo mi to – nutilo mě to být o ty dva, tři kroky dál než by bylo potřeba a pro introverta to bylo požehnání. Pak jsem ten objektiv začala střídat s objektivem 36 mm (23 mm na Fuji) a zjistila jsem, že ty milimetry navíc dodávají perspektivu, prostor a dotvářejí příběh. A sedí mi do ruky trochu líp než úzká padesátka.

  • Fotoblog

    S rouškami i bez nich

    Barva? Portréty? Výtvarno? Reportážní styl? Co se týká street fotky, možností je víc než dost. První rok street focení jsem se prakticky učila chodit po ulicích s foťákem a teprv teď pomalu začínám mezi fotkami a styly sbírat poznatky a zjišťovat, co mě inspiruje a jakým směrem pokračovat.

  • Fotoblog

    Moje lednová street fotografie

    V lednu jsem na chvíli zběhla ke krajině. Zamrzlo a mně to nedalo. Jinak jsem přešla na černobílou street fotografii, mám ve foťáku nastavenou simulaci Tri-X od Kodaku (černobílý film) a seznamuju se s ní. Sedla mi líp než Acros od Fuji a úpravy jsou kolikrát jenom ve znamení lehké úpravy křivky. Pokud není pod mrakem a zataženo, tak kolikrát ani to ne.

  • Fotoblog

    Umět pustit světlo do tmy

    Namíchala jsem si do osobních nastavení jeden profil. Černobílé nastavení se světly a stíny poštelovanými tak, abych se nemusela v PC trápit s převodem, který kolikrát vyjde moc plochý nebo moc divný. Jedenkrát jsem jej dokonce už zkoušela. Často to ale při focení vypadá tak, že sama nevím, která se mi bude víc hodit v barvě a která víc vynikne bez nich. Tak fotím do svého základu a zbytek řeším později.

  • Fotoblog

    Jde dohromady street fotografie s lockdownem?

    Hned zkraje jsem se na Facebooku přidala do skupiny “Streetphoto není jen cvak z ulice” . Jo, dost mimo moji ligu – autoři tam často spíš než záznam z ulice přidávají fotky, které ještě dlouho nebudu schopná napodobit, ale říkala jsem si, že raději vyšší liga, než zůstat mezi naháněči lajků. Přidala jsem tam pár svých fotek, a i když jsem jako jednu z prvních rad dostala, abych trénovala na veřejných akcích, kde jsou lidé zvyklí na foťáky kolem, stejně jsem zjistila, že mi ostří smysly něco jiného. Ten stav města duchů teď, když opatření proti Covidu uzavřela co mohla.

  • Fotoblog

    Moje mezery

    Vzpomínám si, jak jsem se jednoho krásného dne naštvala, vzala foťák a vyrazila ven. Ty street fotky z onoho března nevypadají nijak lákavě – objekty tam jsou hoooodně daleko a hodně malé, ale s každou takovou fotkou jsem nabírala víc a víc kuráže a dnes už nemusím řezat až tak moc. I přesto ale najdu pár věcí, které ještě musím vylepšit.