Fotoblog

Umět pustit světlo do tmy

Namíchala jsem si do osobních nastavení jeden profil. Černobílé nastavení se světly a stíny poštelovanými tak, abych se nemusela v PC trápit s převodem, který kolikrát vyjde moc plochý nebo moc divný. Jedenkrát jsem jej dokonce už zkoušela. Často to ale při focení vypadá tak, že sama nevím, která se mi bude víc hodit v barvě a která víc vynikne bez nich. Tak fotím do svého základu a zbytek řeším později.

Pomalu se lepším. Jak ve vnímání toho, co bude lepší v barvě, tak v samotném převodu do černobílé škály. Nebudu jedna z těch kontrastnějších fotografek. Vadí mi vypálená bílá místa. I tak se ale snažím nedělat obrázky moc ploché a spíš přitlačím ve stínech.

Občas si říkám, kdy se naučím dělat ty svoje fotky světlejší. Proto si v nastavení uchovávám ten černobílý profil – že se naučím dělit vycházky cíleně na černobílou a na barevnou a následných úprav bude minimum. Jenže zůstává stále u slov. Nedokážu tak cíleně nacházet jeden typ snímků a ten zbytek ignorovat.

I když mám v nákupním seznamu napsaný 16 mm pevný objektiv, pořád si myslím, že je pro mě ta 23 mm tak akorát. Když si vzpomenu, jak “blízko” chodím k lidem a o kolik blíž bych musela s širším sklem, přestávám mít chuť na širší skla. Jenže ve městě je toho pořád daleko víc na focení, a na některé objekty do popředí bych ten objektiv uživila. Beztak mi časem nezbyde nic jiného, než se s tím 16 mm naučit.

Můj cíl je tvořit fotky s kompozicí. Ne jen že fotím na ulici okolní osoby. V tomto případě chápu, proč má vůči určitému druhu street fotky tolik lidí výhrady. Obraz má být obrazem a není to všechno jenom o focení ulic do černobílé. Vidím to sama na těch fotkách, které nosím domů. Jsou dny, kdy mi jde focení samo, a jsou dny, kdy se s tím trápím a i ta jediná použitelná fotka je vydřená. Ale to jsou stavy, které – hádám – prožíváme všichni.

4 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *