Fotoblog

Žít flow

Pořád se učím černo bílou kontrolovat přímo ve foťáku. Mám v tom rezervy. Už jenom kvůli tomu, že jsem se naučila fotit na průměrný tón (což u fotek bez barev může vyrobit spíš šedou než černo bílou) a ještě pořádně nepoužívám kolečko kompenzace expozice, které může přidat do světel a rozbít tu šedou aspoň trochu. Pořád ale upravuju daleko míň než dřív a pomalu se učím ovládat i tu chemii dostávání hotových fotek přímo z foťáku.

Ano, mohla bych to řešit v postprocesu, ale baví mě tvořit v černo bílém prostoru a taky ještě nemám tak dobré oko, abych se černobíle dokázala dívat bez pomůcek. Párkrát se mi už stalo, že jsem chtěla fotit obrázek, kde měla být hlavním motivem především výrazná barva nebo kombinace modré a žluté a musela jsem si hodně rychle uvědomit, že mám “natažený černobílý film” a že z toho v této konstelaci moc nebude.

Barva mi zatím nijak nechybí. Černobílý prostor ve mně zažehnul znovu zpátky tu chuť cmárat venku s foťákem a lovit na něj kraviny. Byly doby, kdy jsem ani nedoufala, že se ten pocit znovu vrátí. Vím a věřím, že každý člověk se zálibou ve foťáku taky ví, co nejraději by chtěl fotit. Už jenom tím, jaké sleduje autory a čí tvorba se mu nejvíc líbí. Jen nám kolikrát můžou házet klacky pod nohy hned lidé v našem okolí, kteří nevěří, že něco takového zvládneme. Že tu odvahu neseberou oni neznamená, že ji nesebereme ani my. Že se ani my nenaučíme plout v našem vysněném Vesmíru. Jo, nenaučíme se to. Pokud to ani nezkusíme a pokud se nerozhodneme volit podle sebe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *